repertoár

Představení, které v sobě spojuje prvky nonverbálního pohybového divadlo s živou dobovou hudbou je zasazeno do atmosféry 20. let minulého století. V druhé části produkce navazuje koncert a stylová tančírna, která diváky interaktivně vtáhne na taneční parket.‍

Představení vzniklo pod uměleckým vedením doc. Mgr. Martina Packa, který přijal nabídku hereček Henriety Hornáčkové a Lucie Pernetové, autorek původní myšlenky, a stal se uměleckým garantem i spolutvůrcem.

Tento úspěšný autorský tým tak navazuje na společné aktivity originálního pohybového divadla Veselé skoky. V premiéře bylo představení uvedeno 28. dubna 2019 v pražské Malostranské besedě. Podtitul „Hot Café Revue“ odkazuje na programy klubů newyorského Harlemu před bezmála sto lety.

A právě na autentickou interpretaci raného jazzu, blues a taneční hudby této éry se Originální Pražský Synkopický Orchestr specializuje. Ústředními motivy představení jsou humor, svoboda, emoce či jemné drama. Výrazové prostředky pramení z etiky 20. a 30. let 20. století a jsou významně podpořeny živou hudbou. OPSO se zabývá stylově poučenou interpretací raného jazzu a taneční hudby v autentických aranžmá a za použití dobových hudebních nástrojů. Jednotlivé etudy, scénky či gagy dané choreografie jsou netradičně obohaceny volnými improvizacemi v interakci s hudebníky.

Muzikanti plní roli nejen hudební, ale i hereckou, což umožňuje symbióza hudby, zvuků a pohybu. To činí každé představení originálním, živým a zvukově i výrazově plným. Improvizace současně sjednocuje emoci příběhu vyjádřenou tancem s emocí hudební. Představení čerpá z daného období pro jeho typickou rozvernost, čas a chuť experimentovat, grotesku a její blízkost k neverbálnímu divadlu, němý film a příchod zvuku, pohybový a hudební vtip. Nosnými tématy pro jednotlivé skeče jsou témata vlastní dnešní době i minulosti např. muž a žena, milostné trojúhelníky, individualita, hledání blízkosti, trapasy, ale také potřeba k někomu patřit, samota a nenaplněné touhy, sny versus realita, očekávání, zklamání. A to vše je zasazeno do prostředí skutečné či simulované kavárny, místa klidu, kde to ale vře pod pokličkou.

Cílem je poskytnout divákům unikátní příležitost setkání se zcela zapomenutou výrazovou estetikou. Ta je založena na mimořádně jemné, intimní a přirozené podobě.